Kudlov se nachází 2,5 km jihozápadně od Zlína, jehož je dnes místní částí. Hranice katastru tvoří na jihozápadě obec Březnice, na západě Zlín, na severovýchodě Jaroslavice a na východě Želechovické paseky. Leží v nadmořské výšce 357 – 462 m. n. m. na rozloze 628 ha (přibližná rozloha českého rybníka Rožmberk). V současnosti (1/2013) má Kudlov 1846 obyvatel a neustálou výstavbou obyvatel přibývá.
Kudlovská krajina je kopcovitá. Pramení tady potoky. Půda je spíše kamenitá a jílovitá. Na několika místech v lesích okolo Kudlova jsou dodnes zřetelné malé kamenolomy. Také z polí sbírali lidé kameny a používali je na stavby hospodářských budov, sklepů a ohrad.
V knihách a také na starých mapách jsou od roku 1872 uváděny dva tvary názvu Kudlov – Kudlow. Původ názvu je odvozen pravděpodobně z koudele („kúdele“), kterou zde vyráběli chudí tkalci z konopného a lněného přediva nebo z apelativa kudla (zavírací nůž). Podle dobových záznamů se sice kudly na Kudlově nevyráběly, ale správný Kudlovjan jí nosil a nosí dodnes v kapse.
Obec byla založena někdy mezi lety 1550 až 1570. Nejstarší dochovaná zmínka o obci se nachází v Zemských deskách práva Olomouckého z roku 1571. Připomíná se poprvé roku 1589, jako panství Frydrycha a Buriana Tetourů.
Zdejší lidé – pasekáři, se po staletí živili chovem dobytka, sušením ovoce, zemědělstvím a drobnou řemeslnou výrobou.
Proti útlaku panstva se kudlovští aktivně zapojili do valašských povstání 1620 – 1644. Delegace vyslaná obcí roku 1627 do Vídně však neuspěla. Všichni byli uvězněni včetně vůdce Mikuláše Vrly. Potlačením povstání v r. 1644 byl dokonce vrchností popraven kudlovský občan Václav Kotvica.
V minulosti byla obec tvořena převážně starousedlíky – početnými rodinami, které zde obhospodařovaly své statky. Obyvatelstvo se vzájemně mísilo, i když sem tam se někdo přiženil nebo přivdala. Charakter rodinných klanů zde byl dán až do poloviny 20. století. Výskyt několika příjmení si proto místní rozlišovali a doplňovali různými specifickými přívlastky. Např. Stuchlík – Plechový, Stuchlík – U Vašíčků, Kadlčák – Kuřina, Kadlčák – Vajcař, atd. V různých údobích měl Kudlov své postavičky známé i v širším okolí, jako pijan Čupela. Dnes např. je dobře znám dům u „Szidlowských“ i s jeho obyvateli…
Za dob třicetileté války se údajně na Kudlově v lokalitě Skalka skrýval poklad. Měl být nalezen v roce 1890 v nádobce, která měla čítat 217 stříbrných grošů, z toho všechny cizího původu až na jeden.
Prvním starostou obce byl 1895 – 1898 Josef Vavruša z pohostinství Na Pinduli.
Významným počinem pro malou osadu byla ve dvacátém století stavba Filmových ateliéru Baťa (FAB) v říjnu roku 1935. Byla zde vybudována i malá obytná kolonie převážně pro zaměstnance studia. V pozdějších 50. a 70. letech 20. století se obytná kolonie bytovou zástavbou rozrostla na čtvrt zvanou Švermova, dnes Filmové ateliéry.
Význačným datem života obce se stal 20. květen 1938, kdy skončila její samostatnost. Kudlov se stal součástí tehdy budovaného „Velkého“ Zlína. Přispěla k tomu blízkost Baťových závodů, jejich vliv na místní obyvatele a neutěšená světová politická situace, jejímž důsledkem byla 2. světová válka. Kudlov byl osvobozen 2. května 1945 sovětskými vojsky. V rámci Jednotného Národního Výboru (JNV) od 1. 1. 1951 obvodní rada vykonávala pravomoc samostatného Místního národního výboru (MNV). Prvním předsedou MNV se stal soudruh Josef Horáček. Obec se ještě jednou nadechla samostatnosti a to za socialismu od 17. 5. 1954 do 14. 6. 1964. Po těchto letech se Kudlov opět stal součásti tehdejšího Gottwaldova a nyní opět Zlína.
V názvosloví spojeném s katastrem Kudlova se můžete setkat s názvy těchto tratí: Záhumení, Paseky, U Fabiánky, Stráně, Fabiánka, Filíkovy paseky, Zážlebí, Vrchy, Chrástě, Kopaniny, Amerika, Bílé hlíny, Lebaviny, Němčica, Ostružné, Pádol, Rybníčky, Strže, Švambovce, Týček, Skalka, Na Nové, Pindula, Dálnice.